Přihnal se silný vítr, zemětřesení, oheň, ale Bůh v nich nebyl. Po ohni se ozval tichý a jemný hlas...

(upraveno z 1. královská 11-12 verš)

Když jsem jela do Krakova na SDM, tak nějak jsem si říkala, že to bude něco. Tak velké setkání a s papežem! Určitě plné milostí. Copak asi zažiji? Jaké velké duchovní "bum" prožiji?

Snažila jsem se účastnit českého programu a setkání s papežem, bylo to hezké. Byla jsem tam ráda. Uplynula půlka setkání a já neprožila nic extra, prostě duchovní akce. Přesto jsem na tomto setkání zažívala, že jsem vedena Bohem. Zde jsou dva příklady:

Jeden den jsme vyrazili na českou pouť k bazilikám Jana Pavla II. a sv. Faustýny Kowalské. Šla jsem na ni a během ní, jsem spolu s dalšími zjistila, že tam jsou i další státy. Když jsme vystoupali po schodech a prošli přes most, viděli jsme, že Česká republika nejde nějak pohromadě a každá skupinka je někde jinde. Co teď? Já nevím, zda trefíme zpět. Po nějaké chvíli jsem uviděla jednoho františkána, které od vidění znám a rozhodla jsem se, že se jej budu s kamarádkami držet. Nakonec to odpadlo tak, že jsme se infiltrovali do plzeňské diecéze:) a pokračovali v pouti s ní. Po modlitbě korunky se dohodlo, že už někteří půjdeme na tramvaj. Kamarádky se přidaly k jiné skupině a já pokračovala s mládeží z Plzně. Ani nevím, jestli jsem chtěla něco jen vyfotit nebo se ohlédla, ale když jsem chtěla pokračovat v cestě, františkána už jsem neviděla a teď jsem byla sama. Věděla jsem jen nějaký směr k tramvaji, ale kudy? Byla tam další skupina Čechů a tak jsem se k nim přidala, šli ještě k ostatkům sv. Faustýny a až potom k tramvaji (nakonec jsme frontu vzdali). Tak proč ne:). Tato skupinka byla z hradecké diecéze:). Ke kolika diecézím se dneska ještě přidám:D? Pán si mě dovedl zpět do ČNC, díky Pane!

Během setkání jsem si pohrávala s myšlenkou svaté zpovědi, sice jsem před pár dny byla, ale cítila jsem, že by to chtělo "vyprat" znovu dušičku. No jo, ale ke komu? Já tak nerada chodím k cizím kněžím nebo i známým, ale pokud jsem u nich ještě nebyla, vnímám nejistotu. Co teď? Šla jsem do boční kaple baziliky v ČNC a to přímo před svatostánek. Je to tiché a klidné místo, kde většinou nikdo nebýval. Řekla jsem si, že bych se tam mohla připravit ke zpovědi a snad se odhodlám k němu zavítat, ale když jsem kolem zpovídajících kněží procházela, ne a ne si vybrat a odhodlat se. A tak jsem před Pánem přemýšlela a chystala zpověď. Nejsem si jistá, ale myslím, že jsem ji svěřila Pánu. A po nějaké době mě tam napadlo jméno kněze ke kterému bych mohla jít a kterého jsem znala z dřívějšího studia v Ol. Najednou uvnitř nejistota nebyla, naopak jsem vnímala pokoj a řekla jsem si, jo to by šlo. Děkuji Pane:). Oslovila jsem toho kněze. Zpověď byla požehnaná, rady jsem si musela zapsat, protože bych je jinak mohla zapomenout a to jsem nechtěla. Ten kněz sám chtěl zpovídat (pokud jsem dobře rozuměla), ale na lavičkách bylo plno a pak přijdu já a vytáhnu jej z altánku kde kněží, biskupové atd. sedávali. Další vedení Bohem. Zpověď pro mě byla dost přínosná a jsem za ni Bohu vděčná.

Za účast na SDM jsem opravdu ráda a to i přesto, že nepřišla duchovní vichřice. Naučila jsem se (jeden kněz mi to vysvětlil), že Bůh je i v jemném vánku, a že mě tam provázel. Až zase jednou nebudu vnímat nic "extra", vzpomenu si, že Bůh je i v drobnostech, nenechává mě samotnou, stále mě provází. 

Deo gratias!