Myslím, že každý ví, jaké  to je, když jsou zkoušky (jakékoliv) náročné, když to vypadá, že jimi nepůjde projít, že není možné je zvládnout.

Když jsem se modlila korunku a trochu uvažovala i nad následujícím školním rokem, který bude na zkoušky dost náročný, napadla mě hezká myšlenka:

Vnímat každou zkoušku jako DAR.

Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Vnímat něco těžkého jako dar? Když je to školní zkouška a já se musím učit, ještě je těžká, jsem z toho nervózní nebo se i bojím a přijímat to jako dar? Ano, přesně tak. To, že mohu jít na zkoušku, že ji mohu plnit je dar.

Když člověk dostane dar, bývá za něj i vděčný.

Tahle myšlenka mi mění pohled na tento rok, kdy budu muset ve škole zabrat. A dá se použít i na životní zkoušky. Vnímám díky ní větší pokoj.

Pane, díky:).