Místo pro postižené lidi od 18 let.

 

       Stacionář nebo-li domeček 

1.Když se řekne domeček,

   napadne vás babička a dědeček.

   Já znám ovšem domeček,

   kde není žádný dědeček.

2.Jsou tam lidé šikovní,

   také nám velmi podobní.

   Někdo si myslí,že jsou divní,

   ale opak je pravdou,jsou láskyplní.

3.Nedávno jsem se rozhodla,

   že bych je navštívila.

   Tento nápad mi Pán vnukl,

   aby nový začátek mého života propukl.

4.Když jsem tam přišla,

   tak hned u brány jsem našla

   klienty a Renatu,

   a tak jsem začala hned u plotu.

5.Pracovali na zahradě,

   a tak to začalo trochu snadně.

   Jeden klient chtěl už domů

   a stále volal domů,domů.

6.Potom mi představili Standu

   a z toho,co dělal jsme měli srandu,

   styděl se přede mnou,prý jsem se mu líbila

   a usmíval se ,kdykoliv jsem se k němu přiblížila.

7.Tito lidé mají v sobě děckost,

   ale přesto jsou dospělí dost.

   Snad se s nimi naučím pracovat

   a v každou chvíli budu vědět,co s nimi dělat.

8.Brzy je navštívím zas 

   a strávím s nimi nějaký čas.

   Když tam budu chodit častěji,tak možná poznám,

   jak jim pomáhat mám.

9.Dnes jsem je navštívila zas

   a strávila s nimi nějaký čas.

   Pletla jsem a dívala se 

   a poznávala nové lidi zase.

10.Někdy cítím,že tam nejsem upřímná,

     doufám,že se to podá a budu k nim více hodná.

     Jinak jsou to lidé veselí,

     veselí se,radují se a přemýšlí.

11.Je to radost s nimi pracovat

     a také si s nimi povídat.

     Doporučuji vyzkoušet navštívit je

     a většinou po návštěvě se člověk raduje.

12.Cítím se dobře,když je navštívím

     a teď vám něco povím,

     že taková práce je pro radost,

     i když to bývá někdy těžké dost.

13.A tak říkám vám,

     že nevím jestli jim takto pomáhám,

     ale jsem tam ráda

     a to je přece paráda.

 

(pozn.  tato událost se stala v minulých měsících)