Na setkání do Olomouce jsem jela i s tím, že se tam chci modlit za svou kamarádku Marii, která 15. 8. začínala svoje exercice před prvními časnými sliby na Karmelu a svou kmotřenku Lucku, která kvůli nemoci nemohla přijet. Chtěla jsem setkání odevzdat Pánu, aby mi tam dal to, co bude chtít, ale zároveň mi toto odevzdání nešlo naplno, protože co když budu nemocná a ze setkání nic mít nebudu? Přesto jsem se pokusila to Pánu nabídnout, nakolik jsem byla schopná.

Středa 16. 8.

Po první noci jsem se probudila dřív, než byl budíček a nebylo mi moc dobře a únava se také hlásila, no jo, prostě málo hodin spánku. Přesto se to během dne zlepšilo. Mohla jsem na přednášky i program.

"Zelený" čtvrtek 17. 8.

Ráno se opakovalo jako předchozí den a dopoledne už mi bylo hůř. Chuť na oběd už nebyla, přesto se mi povedlo něco jiného sníst. Byla jsem ráda za přednášku o vnitřní modlitbě. Dnešní den jsem i využila k přímluvné modlitbě, na kterou se vždycky těším. Když jsem svěřila při ní svůj úmysl a i uzdravení z jedné nemoci, zapochybovala jsem, zda mě Pán uzdraví. Na to mi můj kamarád při této modlitbě řekl, že určitě. V duchu jsem si říkala, že jeho jistotu bych chtěla mít. Modlili se přesně za ty milosti, které potřebuji, ale nemluvila jsem o nich. Bohu díky. Později večer jsem šla ne zpověď, na kterou jsem se nezvládla v tom stavu připravit, ale mému zpovědníkovi to nevadilo. Za pokání jsem měla nabídnout se Pánu, aby vedl můj život a tak. Tak jsem to pak večer zkusila udělat a Pán to druhý den použil a nástal můj Vělký pátek. Měla jsem dnes v plánu jít dřív spát, abych nabrala sil. Dnešní den byl milostiplný i pro některé od nás, kteří šli poprvé na přímluvnou modlitbu:).

"Velky" pátek 18. 8.

Dnešní den mě čekalo hraní a zpívání na františkánských chválách, za což jsem se modlila, těšila, ale i obavála, abych to moc nekazila. Vyrazila jsem místo snídaně na zkoušku a něco na jídlo s sebou, ale můj stav se horšil a já zvládla jen pár piškotů. Přesto bylo krásné, že mi Pán dával během těch chval zapomínat, jak mi je. Bylo jasné, že dnes musím zvolnit, a tak jsem místo nějaké přednášky vyrazila na ubytování a něco pojedla tam a odpočívala, ale nezabralo to. Na oběd už jsem vůbec nemohla, udělalo se mi hodně špatně. Moji kamarádi byli hodní a oběd vyzvedli. Dnes nás čeká pouť na sv. Kopeček a já chtěla jít, ale v tomhle stavu? Bylo mi to dost líto, ale usoudila jsem, že bude moudřejší nejít a mši zvládnout v Olomouci. Takže jsem se snažila spát, hodně pít a jíst. Sebemenší procházka mě i po spánku unavila, jídlo se dávalo do pořádku, ale ještě poladit tu horkost. Bohužel i tu účast na mši v Olomouci jsem prospala, ale nakonec jsem sledovala online tu na sv. Kopečku, byla moc krásná:). Večer jsem cítila, že se stav zlepšuje.

"Bílá" sobota 19. 8.

Ráno už mi bylo špatně jenom trochu, byla jsem unavená, ale cítila jsem se jinak šťastně, cítila jsem, že to nejhorší je už za mnou. Mohla jsem se účastnit společného programu a odpoledne jsem ještě trochu odpočívala. Těšila jsem se na svědectví Enrica. Vigílili jsem už prožívala pokojně. 

"Slavnost vzkříšení" neděle 20. 8.

Dnes jsem se vzbudila až při budíčku a nebylo mi špatně, byla jsem už zdravá. Vnímala jsem, že mi Pán dal prožít takové Velikonoční triduum v praxi a já mu přesto všechno, jak to bylo náročné, byla za to vděčná. V průběhu těžkostí jsem se je snažila nést za ty své kamarádky a vyprosit tak potřebné milosti pro ně. Jsem ráda, že jsem byla na setkání, i za to jaké bylo, za svědectví druhých i za ty promluvy, které se mě dotýkaly. Děkuji ti Pane za to všechno, že jsem mohla ti dát nejen modlitby, ale i těžkosti za druhé, a že jsi mě podpíral.

Bohu díky

Míša Leonie:)+